Hostem je Nataša Randlová, odbornice na pracovní právo a zakladatelka kanceláře Randal partners. V epizodě zazní: – právní aspekty práce z domova – pracovněprávní nástroje zaměstnavatele pro řešení krize – a proč se nemusí vyplatit být „ičařem“ Poslouchat můžete také na: Spotify iTunes
Nový občanský zákoník zavádí pojem tzv. zdánlivého neboli nicotného právního jednání, tedy jednání, na které se hledí, jako by vůbec nebylo, neexistovalo!
Nejvyšší soud se zabýval případem, kdy zaměstnavatel propustil kuchařku za to, že si z práce odnesla zbytky od oběda.
V rámci procesu uzavírání pracovní smlouvy se od roku 2014 uplatnily dva instituty, které se týkají jak zaměstnance, tak zaměstnavatele: předsmluvní odpovědnost a předsmluvní informační povinnost.
Víte co je ochrana slabší strany? A může být slabší stranou i zaměstnavatel? Dočtete se více informací včetně praktického příkladu.
Nejvyšší soud ČR vydal rozsudek týkající se ne/platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené se zaměstnancem pod nátlakem. Věc sice vrátil nižší instanci, i tak lze ale z rozhodnutí vyvodit určitá praktická pravidla pro zaměstnavatele, jak při jednání se zaměstnanci o uzavření dohody o rozvázání postupovat.
Pod složitým výrazem „smlouvy uzavírané adhezním způsobem“ si lze představit jakoukoli smlouvu, jejíž základní obsah určí jedna smluvní strana, aniž by druhá – slabší strana měla možnost v ní stanovené podmínky ovlivnit. Pokud nebude prokázán opak, bude za adhezní považována jakákoli formulářová smlouva, tj. také typizovaná smlouva v personalistice běžně používaná.
Doposud platilo pravidlo, že k platnému uzavření smlouvy musela být nabídka (oferta) druhou smluvní stranou přijata (akceptována) bez jakýchkoli výhrad, změn a doplnění. V opačném případě – i při sebemenší změně navrhovaných ustanovení – se role obou stran vyměnily: původní příjemce se stal novým navrhovatelem a původní navrhovatel se změnil v akceptanta, který musel novou nabídku přijmout – […]