Rubriky
blog

Jak (ne)otrávit kandidáty emaily

Recruiteři by se měli těšit všeobecné oblibě, vždyť přece nabízíme lepší práci, více peněz a zajímavější kariéru. Tak proč máme stejnou reputaci jako pojišťováci a dealeři z autobazarů? A proč je na webu plno komentářů o otravných náborářích?

Stačí trochu zapátrat:

http://cranion.eu/cs/blog/28-programatorske-poklesky/

https://tudyneblog.wordpress.com/2016/02/28/holcickam-z-ejcaru/

https://www.misantrop.info/nabor-vyvojaru/

https://blog.techloop.io/cesky-blog/dokonce-i-vymysleni-vyvojari-jsou-lovnou-zveri-recruiteru

https://cz.linkedin.com/pulse/7-zp%C5%AFsob%C5%AF-jak-m%C4%9B-recruite%C5%99i-oslovuj%C3%AD-p%C5%99es-linkedin-marek-%C4%8Dern%C3%A1k

Bohužel způsob, jakým část recruiterů svojí profesi vykonává, vede jen k nasírání kandidátů. Jistě není dobré generalizovat, protože znám mnoho skvělých profesionálů, a ani mi nejde o to někoho hejtovat. Chtěl bych spíše upozornit na největší chyby při oslovování nových kandidátů a nabídnout tipy, jak to dělat lépe. Pro potřeby článku jsem vyzpovídal pár našich vývojářů, abych získal autentický hlas z druhé strany.

Spam a zase spam

Posílat nezacílené, obecné nabídky na stovky kandidátů je spamování. Míra úspěšnosti je minimální a s každým dalším spamem klesá, protože stejně funguje plno dalších recruiterů. Vývojář Honza Bartoš k tomu říká: “Nesnáším, když někdo dělá recruitment stylem hromadné pošty. Člověk si pak připadá, jako jméno na seznamu a ne někdo s určitými zkušenostmi, cíli a potřebami.”

Tohle je typický hromadný email – hledáme juniory i seniory, Praha, Hradec, Budějice, při škole i po škole, čeští i cizí klienti. Neříká, čím je práce zajímavá, proč by měla kandidáta zajímat nebo proč je dobrá zrovna pro něj. Vlastně berou každého, kdo dělá Android.

Používání emailových šablon není samo o sobě něco špatného. Když je informace kvalitní, dobře zacílená a obsahuje alespoň něco personifikovaného, může velmi ulehčit práci.

Splést si oslovení

S posíláním hromadných emailů souvisí další problém, kterým je špatné jméno nebo rod. „Párkrát sa stalo, že ma v správe oslovovali v mužskom rode, lebo si nezmenili svoj generický email pre programátora na email pre programátorku. To skôr pobavilo,” říká Tína Stremeňová.

Pokud člověk seká emaily stylem Ctrl + C, Ctrl + V, stane se chyba hned. Mimochodem, neznáte někoho, kdo dělá v Java Pospíšilu?

Posílat emaily kolegům

Pokud pošlete stejnou zprávu lidem s podobným profilem v jedné firmě, je pravděpodobné, že sedí blízko sebe a řeknou si to. Pokud navíc všichni dostanou zprávu stejného znění, je to trochu hloupé.

Druhou variantou je, že ten samý člověk dostane zprávu od různých recruiterů ze stejné firmy. To by se ještě dalo přejít, ale není dobré, pokud jsou ty zprávy stejné. To znamená, že si recruiter ani nevytvořil svoje oslovení a kopíruje od jiných, anebo musí všichni posílat stejnou šablonu, kterou dostali v manuálu.

Nepodívat se na profil

Kandidáta otráví když vidí, že recruiter nevěnoval ani pár sekund pořádnému prohlédnutí jeho profilu. Nabídka je buď nerelevantní vzhledem k jeho zaměření, senioritě, bydlišti a trapné je, pokud nabízí práci ve firmě, kde kandidát už dříve pracoval.  Tento recruiter zase nabízí “zakončení cesty za hledáním zaměstnání” týden poté, co dotyčný práci změnil a aktualizoval si profil.

Neuvěřitelný příklad má na blogu Ondra Havlíček. Kandidát se ohradil, že mu recruiter posílá nerelevantní nabídku. Recruiter mu odepisuje, že přece nemá čas kontrolovat všech 400 profilů, které spamuje.

Recruiter nerozumí pozici

Kandidát rychle pozná, zda recruiter pozici rozumí nebo ne. “Dost mě odrazuje pokud vidím nedostatky v neinformovanosti o pozici, na kterou nabírají. Lákání na „nové technologie“, které jsou ve skutečnosti už standard a nebo jsou už za zenitem…,” vysvětlil Jarda Mach

Lákat kandidáta na “zajímavý projekt” také není nejšťastnější. Copak je problém připsat dva, tři řádky něčeho konkrétního a nechat si to zkontrolovat lidmi, co to přímo dělají?

Zatajovat klienta

“Pro našeho významného klienta…” Tahle věta je ostudou recruitmentu a emaily s ní končí většinou hned v koši. Pokud něco prodávám a nechci říct co, je to neseriózní. Agentura se bojí, že když prozradí jméno klienta, kandidát si u něj práci najde sám a nebo si inzerátu všimne jiná agentura a bude ho zkoušet obsadit. Za tuto situaci mohou i klienti, kteří jednu pozici nechají obsazovat více agenturami.

“Odstrašující příklad: hledám Freelance Testery/Test Analytiky hned na několik projektů do nejmenovaných bank. Takže sa ani neobtazovali prejst si moj profil podrobnejsie a dat konkretnejsiu nabidku – mam byt tester alebo test analytik???!!!, co to znamena nejmenovanych bank?” popisuje Míša Jánošková.

Cold call

Králem obtěžujícího recruitmentu je cold call – tedy nevyžádané volání cizím lidem. Práci recruitera to degraduje na reklamního navolávače v call centru, co otravuje lidi s pojištěním, půjčkami nebo prodává zázračné hrnce. Jak moc máte sami rádi takové telefonáty? Čekáte, že vám kandidát poděkuje, že jste jej vyrušili od práce a ještě jej nutíte běžet do meetingovky, protože takový typ hovoru se před ostatními vyřizuje těžko?

“Týdně mi volá x čísel jenom s nějakou pracovní nabídkou. Já opravdu ve své pracovní době nebudu sekretářsky vyřizovat telefonáty, když stejně nic nehledám. Kde vůbec ty čísla berou?!” stěžuje si Pavlína.

O nevhodnosti volání do práce si můžete přečíst článek “Hlavolovci – telefouňové.”

<Aktualizace: Neříkám, že decentní, ohleduplný, relevantní a profesionálně odvedený cold-call musí být špatně. Ale od kandidátů slýchám, že pravidlem je spíš vlezlý sales-call>

Jste otevřený novým nabídkám?

Emaily se často vyznačují nedostatkem invence, stylu a osobního tónu. Používání buzzwordů a klišé: otevřenost nabídkám, významní klienti, kariérní příležitosti. Samozřejmě nesmí chybět dynamický tým a zajímavé finanční ohodnocení. A hlavně nástup ASAP.

Ironicky to komentoval Šimon: “Všechno je stejné – super firma, mladý kolektiv, firemní notebook, telefon, stravenky -> Wow, běžím.”

V komunikaci s kandidáty by neměla chybět lidskost a empatie. Pokud je budeme vnímat pouze jako prostředek ke splnění KPI, nepěkně se nám to vrátí. Udělat si print screen obrazovky trvá zlomek sekundy a článek Martina Štanglera dotyčného recruitera asi nepotěšil.

Co s tím?

Dost bylo hejtování. Zeptal jsem se kolegů, jaký typ oslovení je zaujme a co funguje:

“Osobní přístup, něco, co nenapíše každý. Nezávazné a přátelské popovídání o dnešním (pracovním) světě.”  – Pavlína Ostrá

“Když lidi vystoupí z řady, ukáží že na mém profilu na Linkedinu strávili více než 5 vteřin a třeba si i dohledali něco o mé osobě.” – Šimon Kautzký

„Zaujme mě, když se člověk nejprve podívá pozorně na můj profil, na moje zkušenosti a zájmy. Na základě nich mi nabídne práci, kde bych byl já i zaměstnavatel dlouhodobě spokojeni. Když hledá win-win-win (já-zaměstnavatel-recruiter) situaci.“ – Jan Bartoš

“Funguje ak z emailu citim, ze si recruiter dal namahu prejst moj profil a urobit aspon mensiu analyzu.” – Míša Jánošková

“Najčastejšie/najradšej odpisujem recruiterom ktorí pôsobia ľudsky, píšu slušne a k veci, používajú čím menej buzzwordov a píšu konkrétne o čo ide.”  – Tína Stremeňová.

Příklad

A jak má vypadat dobrý email? Třeba takhle, jak jej psala moje kolegyně Bára. Nešlo o spam, ale posílala jej jenom několika pečlivě vybraným lidem. Zde je znění:

Momentalne sa nam v STRV vyskytla celkom jedinecna prilezitost, tak sme sa rozhodli s nou oslovit zopar nami vybratych ludi a ty si medzi nimi;)

Po skusenostiach s nasim klientom Tindrom, aj s nasim vlastnym uspesnym projektom Surge sme sa totiz rozhodli rozbehnut vlastny startup projekt Zoe. V skratke- ide o zoznamovaciu appku pre lesbicky a bisexualky (pre lepsiu predstavu sa mozes  pozriet here – https://www.zoeapp.co/ ).

 Hladame k nam do STRV teamu iOS vyvojara, ktory by nam pomohol dotiahnut Zoe projekt do zdarneho konca. Cele to piseme vo Swifte, na networking pouzivame Alamofire, databaza je na Firebase. Pokial ta niekedy zaujimalo ako funguje napriklad Tinder, tak tento projekt je toho super ukazka. Mozes si tam siahnut ako vyvojar na viac veci ci uz je to chat, swipovanie kariet (like/dislike) alebo sprava rozsiahleho profilu.

Pokial ta to zaujalo, tak sa urcite ozvi a mozeme sa o tom pobavit viac:)

Prajem ti pekny zvysok dna a budem sa tesit na odpoved!

Barbora

<Aktualizace: pro inspiraci jsem do komentářů přidal e-mail, který přišel našemu vývojáři od headhuntera z Facebooku>

Opravdu to není raketová věda. Správná cesta je stejná jako v jakémkoliv jiném oboru – osobní přístup, lidskost, upřímný zájem, expertíza, znalosti a kreativita. Kandidáti nemají recruitery v lásce, protože z jejich přístupu cítí, že motivací není jim pomoct najít práci, ve které jim bude dobře, ale co nejrychleji obsadit volné místo. Dobří headhunteři budují vztahy, naslouchají, upřímně se zajímají o kandidáta, a nechybí jim pokora. Proto jsou úspěšní.

Bohužel, mnoho recruiterů takhle nemůže pracovat, i když by chtěli. Pracují v továrnách na spam, kde nadřízení nepochopili, jak vypadá moderní recruitment. Musí splnit týdenní KPI počtu oslovených lidí, mají otevřené desítky pozic a na nic než spamování nemají čas. A je jedno, jestli to je v agentuře nebo interním HR.

Recruitment se dá dělat dobře a znám plno lidí, kteří jej dělají profesionálně a s láskou. Mnoho mladých recruiterů ale začalo po škole jako “CV monkey” a nikdy nezažili nic jiného. I proto jsme s Michalem Hardynem vyhradili na každém školení Digitálního recruitmentu několik míst pro studenty zdarma, aby včas viděli jiný styl.

Jeden tip na závěr

Co vás více zaujme? Když vám napíše dvacetiletý recruiter, nebo team leader či CEO firmy, který by vás chtěl mít v týmu? “Vždy najviac zaujalo keď mi nepísal recruiter, ale napr. programátor,” popisuje Tína. Připravte dobrý email a poproste hiring manažera, ať to nejslibnějším kandidátům pošle sám. Výsledek je zaručený.

22 reakcí na „Jak (ne)otrávit kandidáty emaily“

Hekzý článek, až se mi nechce moc věřit, že to opravdu ještě tak funguje ve velkém.
Štětí má ten, který není neustále nucen jen dělat věci kvůli „čárečkám“ za aktivitu.
P.S. Matěji, nebyl by tam i nějaký fajn text emailu i z venku? Nejenom od „Vás“
Fajn den

Tohle dostal jeden náš kluk z facebooku:

My name is Sandy and I work for Facebook on the Android Engineer recruiting team. I discovered your profile today and noticed that you’ve been working as an Android Developer for the past 2.5 years at STRV. How are your projects coming along?

I wanted to touch base to see if you might be open to learning more about what we have in store for Android at Facebook. It’s been an exciting year as we’ve rolled out Live Video, 360, Oculus, AR, and Instagram Stories.

A few members of our Facebook Android Engineering team will be traveling to Europe in January 2017 to conduct on-site interviews with prospective candidates, and I was wondering if you would be interested in discussing Android opportunities further. We are looking for candidates to relocate to our offices in either London, New York, Seattle, or our headquarters in Menlo Park- California (of course Facebook would happily provide an expansive relocation package!)

Candidates interested in USA positions who require visa sponsorship and pass all our interviews/accept an offer will be able to start in the USA in October 2017, provided their H1B visa application is approved. Candidates interested in working at our London office will be able to start earlier depending on visa requirements.

Your Android experience would have a big impact at Facebook as we continue engaging our audience of 1 Billion + monthly active people. Please let me know if you have some time to chat at your convenience.

Cheers,

Velmi pěkný článek, jako Recruiter z agentury musím souhlasit se vším co píšete. Ne jednou jsem se dostala do situace, kdy jsme se s kandidátem/tkou domluvili na pozici, která byla nabízena už konkurenční agenturou, ale kvůli neznalosti pozice ze strany recruitera se nedomluvili a vy pak žehlíte předchozí dojem a zároveň se snažíte vzbudit zájem.
Za sebe bych měla ještě jedno malé doporučení, ne že bych byla velký příznivce gender lingistiky atd, ale pokud vyvíjíte aplikaci pro specifickou skupinu lidí, tak pozor na oslovení (ne lesbičky, ale lesby – stejné jako gay a gayíček). Vím, že jste v STRV velice profesionální co se týká oslovování kandidátů, jinak bych to ani nezmiňovala 🙂

Díky Kristýno za upozornění ohledně LGBT. Appka je v angličtině, takže tam určitě žádné faux pas není, ale my si to v češtině a slovenštině lépe pohlídáme. Gayíček se opravu neříká… 🙂

Výborný článek, skvěle vystiženy světlé i tmavé stránky LinkedIN/email oslovování. Za největší masakr bych označil konverzaci na téma RB, odpověď od „recruitera“ je vážně za hranou.
S čím ale trošku nesouhlasím, tak to je cold calling. Podle mě to patří jednoznačně k recruiterskému řemeslu a když si propočítám odezvu počet zavolání/zprocesovaní kandidáti vs. počet poslaných Inmailů/zprocesovaní kandidáti, tak první alternativa je jednoznačně nejefektivněší. Pak už samozřejmě záleží na stylu provedení telefonátu a zajištění komfortu kandidáta pro hovor s recruiterem. Ale to ať si každý zařídí podle svého…
Abilita telefonovat (i dělat občasné cold cally) je podle mě základním předpokladem každého úspěšného recruitera.

Neříkám, že decentní, profesionálně odvedený cold call musí být hned špatně. Záleží i na oboru. Cold-callovat obchoďáka bude asi lepsí, než data scientistu. Když mám telefonní číslo, tak si nejprve potvrdím zavolání přes SMS, a když OK, tak volám v domluvený termín. Ale co já slýchám od kandidátů, tak většimou volají telefonní nahaněči.

Přesně souhlasím s Ondřejem Horákem.

Odsoudit přímé oslvení kandidáta po telefonu považuji právě za názor někoho, kdo neví, jak se právě headhunting dělá. Nejvíce efektivní a osobní diskuze nad nabízenou pozicí je právě po telefonu. Můj tým má například zakázané jenom posílat emaily bez předchozí diskuze po telefonu a pokud to nějakému kandidátovi nevyhovuje a po telefonu se bavit nechce, tak s ním dále pozici nediskutujeme. Pokud kandidáta oslovíme s pracovní příležitostí které mu má sedět, tak je základní slušnost si o ní promluvit, naštěstí ti co se bavit po telefonu nechtějí bavit je poměrně minimum.

Zrovna jsem odpovídal Ondrovi. Je to o stylu a záleží na oboru. Pokud to patří k headhunterskému řemeslu, tak proč na to většina kandidátů (pravda, mluvím o IT v Praze) nadává ?

Zdravím Matěji, zase supr článek, ještě že tato kritika/sebekritika neplatí ji jen na oblast IT. Je zajímavé, že jsem na začátku své „kariéry“ dělal podobné chyby, které popisuješ (popisujete- jestli nevadí, že Ti tykám), protože žádný chytrý knihy moc nebyly, všichni chtěli vše rychle, takže jsem si přidávál hodně lidí do kontaktů, ale bez dobrého školení jsem hledal roztodivné nové kandidáty od specialistů na datové sklady, vývojáře a projektové manažery. Obecně chápu, že si ze mě museli dotyční dělat srandu, když jsem pořádně nevěděl, jaké jsou rozdíly a přesně využívané technologie a vůbec styl komunikaci s IT specialisty.

Měj(te) se a ať se daří

Matěj

Matěj, vďaka za článok.
Pred pár dňami som sa práve pýtala šéfky, prečo nemám kandidátovi narovinu povedať názov klienta. Práve z dôvodu, že je mi to proti srsti, chcieť sa s niekym rozprávať a pritom mu tajiť podstatnú info. Mám rovnaký názor a úplne sa stotožňujem s tým, čo uvádzate v článku.

Ďakujem a budem sa tešiť na ďalšie 🙂
Soňa

Ahoj Matěji,

děkuji za skvělý článek. Dost často tvoje články používám jako argument a příklad, proč recruiting dělat jinak a líp 🙂 Mám jen jedinou poznámku: hrozně mi vadí tykání od cizích osob. Chápu celkem dobře, že je to in, cool a ty ostatní psychologické podtexty, ale husy jsme spolu nepásli, jak říká moje maminka. Ps. tobě tykám s radostí a navíc jsme se potkali osobně na workshopu.

Ahoj,
díky za komentář 🙂 My kandidátům tykáme, a většinou to tak přirozeně vyplyne ze vztahu, co spolu máme. E-mail, který je v článku, jsme posílali lidem, se kterými jsme se už znali. Asi bych nešel do tykání, pokud bych oslovoval člověk, který je úplně cizí.
Matěj

Hezký den Matěji,
se spoustou věcí, jako např. personifikace oslovení vzhledem ke zkušenostem, koníčkům apod., chybami ve jménech, recruiter, který se jen potřebuje dostat na někoho, koho měl ve 3. levelu a dalo by se toho najít daleko víc.
Ohledně cold calls souhlasím s Ondrou Horkým a článkem na jeho blogu. Kdybychom jen čekali, až se někdo ozve, brzy bychom čekali tak maximálně na podporu na úřadu práce. Pokud bychom se měli bavit o tom, proč je situace taková, jaká je, bylo by to na úplně jinou a hodně dlouhou diskusi.
Ohledně zveřejňování a nezveřejňování jména klienta ze strany agentur by se také dala vést dlouhá diskuse. Pominu-li fakt, že kandidát pak agenturu obejde, je tu i fakt určité profesionální etiky vůči klientovi, který si třeba nepřeje, aby se masově zveřejňovalo, že nabírá. Jsou tu i další aspekty, které souvisí třeba s employer brandingem apod.
Upřímně, ukázkový příklad, který uvádíte jako prototyp správného oslovení kandidátů, mi nějak ukázkově ale nezní. Bohužel. Už předtím zmiňované tykání a „husy jsme spolu nepásli“. Nic proti slovenštině, ale už tu byly i články od cílové skupiny, že to není v Čechách není to pravé ořechové a nepoužívání diakritiky je prakticky na úrovni gramatických chyb. V komentářích píšete, že se jednalo o kandidáta, se kterým jste byli v předchozím kontaktu. Proč tedy toto oslovení uvádíte jako nejlepší příklad prvního oslovení kandidáta? Jako příklad tedy není úplně relevantní. Formu komunikace je nutno přizpůsobit cílové skupině. V tomto případě fajn, zřejmě cílíte na juniorní kandidáty, ale u seniorního člověka narazíte a budete rád, když na Linkedin nezveřejní diskusi na téma Podívejte, jak mne oslovila jedna nejmenovaná firma ……. Mimochodem takové posty už také proběhly. Stejně jako běží posty o tykání a vykání. Jedni to chtějí, druzí to kritizují.
Trochu mne zarazily názory kandidátů, které v článku citujete. Ve většině případů se jedná o absolventy z let 2015-2017 a zaměstnance STRV. Na to, že se názory tváří jako průřez trhem, mi to přijde trochu úzkoprofilové. Asi stejně jako průzkum mínění obyvatel města provedený v jedné menší ulici.
Co mne ale zarazilo byla struktura Vašeho článku: 1. tohle je špatně, 2. my v STRV to umíme dělat dobře, 3. pro vás všechny, kteří to neumíte je tu placené školení, kde se za hodinu naučíte správné oslovení napsat. Tak nevím, Matěji, nic ve zlém, ale je ten článek, který se zpočátku tváří jako objektivní zhodnocení situace, Vaším osobním brandingem, brandigem STRV nebo reklamou na Vaše školení?
Mirka

Dobrý den Mirko,
díky za komentáře. Napsal jsem trochu provokativní článek a je dobře, že vybudil diskusi. Je samotřejmě daný jedním pohledem, praxí na určitém trhu, a na plno věcí může více názorů (cold-call, tykání, struktura e-mailu apod.).
Jistě by článku prospělo, kdybych oslovil zaměstnance více firem, ukázal více příkladů. Bohužel by to bylo mimo mé časové možnosti. Blog píšu po večerech po práci. Příklady mám logicky z STRV, protože jsou z mé denní praxe. Dost často propaguji v článích i jiné firmy, když narazím na něco zajímavého. Tady to zrovna z časových důvodů nevyšlo, a je to škoda.
Co se týká školení, ano, uznávám, je tam jedna věta a je to reklama. Blog mě stojí nejen čas, ale i peníze, protože platím za webhosting, korektury, rešerše. Myslím, že mám morální právo si tam tu jednu větu přidat. V dalším článku už nebude ani ta 🙂
Matěj

Dobrý den Matěji,
naprosto chápu. A chápu i to, že si do blogu dáte odkaz na vlastní školení.
Sleduji Vás od prakticky prvního článku a je opravdu úctyhodné, kam jste to businessově posunul. Jen mi prostě chybí Vaše články z dřívějška, kdy jste přinášel více novinek z HR marketingu ze zahraničí apod. Čechy jsou přeci jen trochu malý rybník a pak se novinky točí jen okolo pár firem pořád dokola. A všechno je to jako přes kopírák. Všichni, o kterých se píše dělají ty samé věci, kanceláře jsou podobné, vybavení a akce pro zaměstnance taky. Zatím k nám ještě nedorazila nejnovější americká obdoba relax zóny, a to placené přestávky na sex v pracovní době, ale to je asi taky jen otázka času 🙂
Možná to tak nevnímáte, ale stal jste se za tu dobu určitým knowledge leaderem místního recruitment industry. Spousta lidí bere to, co prezentujete za bernou minci a řídí se tím, co říkáte/píšete. A když Matolín říká, že se nemají dělat cold cally a do oslovení se má psát jméno klienta, tak to tak prostě je, protože on tomu rozumí. Zkuste se na to podívat i z tohoto hlediska. Už to nějakou dobu není jen o Vás 🙂
Mirka

Díky, určitě o tom budu přemýšlet. A zkusím přinést zase něco ze zahraničí – v září mám další studijní / pracovní cestu do USA, tak tam něco načerpám 🙂
Matěj

Amen, nemám co dodat, Někteří, Nejmenovaní!, aby se za hlavy popadali… Mějte se krásně Matěji a díky za osvětu!

Celkom zaujímavý článok a musím povedať, že dosť pravdivý. Pracujem ako personálny konzultant v PA, takže tieto situácie zažívam denno denne. Je veľkou pravdou, že kandidáti veľmi oceňujú, keď sa s nimi konzultant porozpráva aj o iných veciach ako len o práci. Mám množstvo kandidátov, s ktorými udržiavam aktívnu komunikáciu aj v prípade, že sa mi ich nepodarilo nikde obsadiť. S takýmito kandidátmi sa už o práci rozprávam minimálne, prechádzame skôr k téme súkromný život. Takýto kandidáti mi už niekoľko krát odporučili ďalších zaujímavých kandidátov, lebo vedeli že túto prácu nerobím len pre peniaze, ale aj preto že ma to baví a rád nadväzujem vzťahy s ďalšími ľuďmi.
Ak môžem ešte v závere odporučiť, mne sa najviac osvedčila taktika kedy najskôr zavolám kandidátovi a v prípade, že sa mu nedovolá, tak mu pošlem osobnú správu, kde mu v skratke popíšem pozíciu a poprosím ho, aby sa mi ozval, ak ho daná ponuka oslovila. Maily používam len v prípade, keď nemám na kandidáta telefónne číslo alebo mu posielam už profil konkrétnej pozície. Pri zasielaní profilu pozície využívam hlavne link pozície, ktorú mám zverejnenú na našej web stránke. Priložený dokument v prílohe (JD) posielam len v prípade, že pozíciu nemôžeme inzerovať z dôvodu diskrétneho vyhľadávania.
To je všetko z mojej strany :). Verím, že som týmto tiež dopomohol niekomu, kto si čítal tento skvelý článok :).
Prajem pekný deň.
Dominik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.