O budoucnosti kanceláří

S podzimem opět přijde čas karantén a nařízených homeofficů. Zaměstnanci, manažeři, vlastníci kancelářských budov i vlády si kladou otázku, zda je tradiční kancelář přežitá. Závěry nejsou jednoznačné. Magazín The Economist připravil obsáhlou studii na téma práce z domova, jejíž nejzajímavější body shrnuji.

Firmy chtějí, lidé už méně

Šéf Twitteru Jack Dorsey prohlásil, že jeho zaměstnanci mohou už navždy pracovat z domova. Naproti tomu zakladatel Netflixu Reed Hastings označil zkušenost s celofiremním home-officem za převážně negativní.

Pinterest ukončil pronájem obrovských kancelářských ploch, jiné firmy naopak kanceláře přikupují, a Bloomberg nabízí bonus £55 za den každému zaměstnanci, který se vrátí do kanceláře. Podobně se i vlády v mnoha zemích snaží motivovat lidi k návratu do práce, myšleno návratu do kanceláře. Prázdné kancelářské čtvrti ruinují kavárny a restaurace, a například ztráta newyorského metra z neprodaných jízdenek činí 16 milionů dolarů.

Ukazuje se ale, že zaměstnanci se zpět do kanceláří příliš nehrnou. V Evropě pouze menšina kancelářských zaměstnanců odpracuje celou pracovní dobu z kanceláře.

Zdroj: The Economist

Jsou na home-office lidé produktivnější?

Práce z domova může činit zaměstnance šťastnější. Výzkum ukázal, že zaměstnanci jsou ochotni si snížit mzdu až o 8% výměnou za práci z domu. Během karantény se zkrátila průměrná doba meetingů a lidé méně dojíždí do práce (pokud vůbec). A právě dojíždění většina lidí označuje za nejméně příjemnou aktivitu. Dojíždění nikomu nechybí.

Zdroj: The Economist

Větší spokojenost se odráží i v produktivitě. Ve většině zemí zaměstnanci uvádí, že na home-officu odvedou víc práce. Kratší meetingy, méně vyrušování (za předpokladu, že mají doma vhodné podmínky pro práci) a větší spokojenost se pozitivně odráží na výkonu.

Produktivita má ale i odvrácenou stranu. Zaměstnanci v USA uvádějí, že během karantény se báli ztráty zaměstnání a pracovali o dost více než normálně. Průměrná pracovní doba narostla o 50 min a stouplo množství e-mailů mimo pracovní dobu. Větší výkon je vykoupen množstvím času a většími zásahy do soukromí.

Převážně negativní je pak home-office pro rodiče, kteří v době uzavřených škol museli skloubit práci a péči o děti. Výrazný nárůst stresu pociťovali zaměstnanci s nižšími příjmy, kteří disponují menšími byty, nevyhovujícími podmínky pro práci, mají jeden počítač do rodiny, slabší internetové připojení apod.

Je kancelář přežitá?

Kanceláře vznikly v době, kdy práce obnášela zpracování obrovského množství papíru. Díky digitálním nástrojům není fyzická přítomnost zaměstnanců na jednom místě už nutná. A přestože elektronický dokument pdf byl vynalezen už v roce 1991 a Skype oslavil 17 let existence, kancelář se drží obdivuhodně dlouho.

Zdroj: The Economist

Existují proto tři důvody: Prvním jsou informace a obava manažerů, že bez koncentrace lidí ve firmě nebude docházet k potřebnému přenosu informací. Druhým důvodem je koordinace – pro firmu je těžké přejít na plný home-office pokud její partneři a dodavatelé stále fungují tradičně. Třetím jsou náklady změny, včetně přechodu na nový software, cloudová úložiště, nákup laptopů apod.

Ztráta lidských vztahů

Formální komunikace se překlopí do online světa díky emailům a videohovorům poměrně lehce. Firmy ale potřebují i neformální komunikaci. Celá řada studií ukazuje, že fyzické kontakty zaměstnanců přispívají k soudržnosti, týmovosti, kreativitě a tvorbě přátelství. To vše funguje jako sociální lepidlo, které drží firmu pohromadě a dává vzniknout novým nápadům a myšlenkám.

Home office je těžký zejména pro juniorní zaměstnance, kteří si potřebují vybudovat vazby a nasávat informace. Zajít se zkušenějšími kolegy na oběd a poslouchat o čem se baví, je pro juniory zdrojem cenných zkušeností a informací.

Kritici home-officu (např. šéfové Netlifxu nebo Yahoo) sice uznávají, že práce z domova může přinést růst individuální produktivity, ale v dlouhodobém horizontu firma ztrácí v oblastech jako kreativita, inovace nebo firemní kultura.

Řada komunikačních nástrojů se proto snaží najít řešení, jak simulovat i tuto neformální „kuchyňkovou“ komunikaci. Teemly, Sococo nebo Pragli jsou nástroje, které vytváří virtuální kanceláře, kde si člověk může začít povídat s jiným kolegy, aniž by musel předem domlouvat konferenční hovor.

Právo výrazně zaostává

Je jasné, že čelíme nové realitě. A zatímco firmy i zaměstnanci si budou rychle hledat nové modely spolupráce, nejméně připravené je pracovní právo. Současné právní chápání práce je založené na tradičním režimu od-do a fyzické přítomnosti ve firmě. Dnes ale musíme revidovat prakticky všechno – jak mohou zaměstnavatelé práci kontrolovat, do jaké míry je přijatelné zaměstnance sledovat, jaké náklady má nést zaměstnavatel, jaké různé formy spolupráce a vztahu mohou vzniknout.