Seriál o manažerských tasemnicích porkačuje druhým dílem. Tentokrát na téma nábor a fyzika.
MM: Pod článkem o náboru manažerů se rozjela zajímavá diskuse na LinkedIn na téma manažerských parazitů. Protože chci, aby blog přinášel různé pohledy a názory, poprosil jsem jednoho z diskutujících, pana Romana Baštu, jestli by nechtěl na dané téma napsat článek. Roman se do toho pustil a slíbil vytvořit dokonce celý seriál. Dnes zde máme druhý díl:
Pro nábor je třeba umět fyziku.
V prvním díle jsme si ukázali 3 příběhy, kde vystupují 3 důležití hráči nejen pro nábor. Šéf, HR a tým. Ale pojďme od začátku. Od místa, kde se rodí svět.
Téma tohoto blogu je nábor a podle toho, jakou míru pozornosti jako HRM věnujeme sociálním vědám myslíc na prosperitu našich firem, svět se ze sociálních věd neskládá. Zaměstnávají nás, školíme se v nich stále víc a víc a stejně ten svět jde jinudy.
Svět je totiž především fyzika. Energie a hmota. Máme-li ambice řídit mikrosvět našich firem, nemůžeme na to jít od konce, od náboru a sociálních věd jen proto, že na fyziku jsme neměli dost nadání a právě proto jsme si vybrali humanitní směr.
Musíme zvládnout fyziku, chemii, biologii našich firem a na konci řady používat nástroje jako jsou sociální sítě, psychodiagnostika nebo různé formy pohovoru. Jako strategičtí HRM musíme být komplexní a mít široký přírodovědný, ekonomický i humanitní rozhled.
Právě tomu základu bych se dnes rád věnoval. Není tu místo na vědecké studie, pokusím se to dnes vysvětlit jednoduše teoreticky a příště to vztáhnout na nábor. Pravděpodobně zjistíte, že to už víte.
Jestli chceme firmu bez tasemnic, první, co musíme udělat je to, že přehodnotíme naše znalosti newtonovské fyziky. Už 100 let se ví, že je to jinak, ale dodnes jsou Isaac Newton stejně jako Charles Darwin součástí školních osnov jako jediní představitelé vědeckých názorů. Prý abychom nemátli děti. Ale právě tím je mateme.
Newtonovská fyzika vidí svět jako daný, jako trvalý, skládající se ze vzájemně izolovaných objektů. Bere lidem moc nad životy a dělá z lidí oběti vnějších událostí, oběti trhu. Mate je, protože lidem říká: „Nemáš žádný vliv. Nemáš moc. Musíš být poslušný.“ Lidé se stávají stádem v mocenských záměrech politiky, ekonomiky, marketingu.
Co se tedy od nás čeká? Zapomeňme na to, jak si myslíme, že vypadá atom. Zapomeňte na nějaké jadérko a nějaké kroužky elektronů kolem. Zapomeňte na to, že svět je daný, že je kontinuální a my nemáme na jeho uspořádání žádný vliv.
Většina mých posluchačů při tomto sdělení zůstává v klidu a říkají něco jako: „No a co? Nepozoruju žádnou změnu. Stůl je tam, co byl a tráva je pořád zelená…“
Zkusme to jinak. Představme si atom jako mihotání horkého vzduchu nad rozpálenou silnicí. Existuje v jakémsi stavu neurčitosti, jako pravděpodobnost, jako energie. Čeká na svou příležitost, na jakési zadání. Ve chvíli, kdy na něj zaměříme svou pozornost, dojde ke změně pravděpodobnosti ve skutečnost, energie se změní ve hmotu a my konečně máme tu materii tak, jak jsme si zvykli ji vnímat. Protože naše vědomí to očekávalo a do té pravděpodobnosti vneslo záměr.
A konečně máme to své jádro, které tvoří hodně malinkatou část procenta hmoty atomu a zbytek je z Nicu. A v tom Nicu je schována řada různých vlastností, jak se bude atom chovat, když…
To, co ovládá hmotu, je vědomí. Nějak vstupuje do toho Nicu a spoluurčuje, jak z vlny – energie, vzniká částice – hmota. Takhle nám to funguje v kvantové fyzice, ale stejné prvky můžeme pozorovat i v té větší fyzice. Jen to máme složitější, protože nám k tomu přibyly vazby a entropie.
Takže stůl je pořád ještě tam, co byl, ale ponecháme-li jej svému osudu a nebudeme-li si jej všímat a nedáme mu nějakou energii, třeba péči, nejspíš se podle zákona o entropii rozpadne a jeho části se někdy v budoucnu stanou součástí jiné hmoty. Stejně jako my jsme z částic, které kdysi byly hvězdami.
Celý vesmír se skládá z Nicu a to, že jsme si zvykli ten vesmír nějak pozorovat, je dáno tím, že jsme se to tak pozorovat naučili. Nebo jsme byli naučeni. Vesmír existuje tak jak „je“ jen proto, že ho tak vidíme, shodli jsme se na tom, že ho tak vidět chceme a učíme ho tak vidět i děti.
Učíme děti vnímat nejen hvězdy na nebi, ale i sebe sama, ten stůl, co je o něm řeč i tu trávu. Učíme ho vnímat „já“ a „ty“. Náš vesmír je výsledkem shody a bude tu tak dlouho, dokud tu budou lidé a jejich shoda vesmír nějak vnímat a pojmenovávat.
Je ta tráva zelená? Ne. Jen jsme se dohodli, že právě tuto vlnovou frekvenci světla, která stimuluje naše centrum zraku, budeme nazývat zelenou barvou. Že toto vlnění vzduchu budeme nazývat hudbou, jíž přiřadíme emoční význam a dáme jí notový zápis. Že bombardování našeho těla částicemi budeme vnímat jako teplo, kterému řekneme „příjemné“, nebo „je moc horko“.
Pojmenování emocí, matematika, umění, kultura, politika, ekonomika jsou jen dohodnutá abstrakta. Stejně jako jev, že voda mění skupenství, když je nula stupňů Celsia. To všechno jsou jen dohody lidí, aby nebyl až tak velký chaos.
Chaos je to, co je vesmíru vlastní. Entropie směřuje k chaosu, a to dost urputně a udrží se jen to, co vyžaduje nejmenší množství energie. I když hmota v chaosu „čeká“ na nějaký energetický impuls, který chaosu dá nový řád, stejně se jedná o formu dočasnou.
Co je dále důležité, vesmír nemá kontinuální povahu, ale vzniká znovu a znovu. To, že stůl je stále tam, co byl, je ovlivněno naším vědomím, které není schopno registrovat ono „znovu a znovu“ a považuje děj za kontinuální.
Totiž právě teď vesmír vznikl znovu. Teď zmizel a teď vznikl. A zase. A zase. Za dobu, co čtete tento blog, vznikl a zanikl mockrát. Má kvantovou povahu. V mezičasech mezi dvěma TEĎ nebyl a existoval jen jako pravděpodobnost. Slunce emitovalo další částice a naše vědomí cosi spatřilo.
Naše vědomí si pamatuje, co vidělo a znovu soustředí svou pozornost a očekává, že uvidí to samé. Z pravděpodobnosti se stává skutečnost. Energie se zhroutila v částicové uspořádání díky našemu vědomí a vznikla hmota.
Atom tedy vzniká na základě našeho pozorování. Dokážeme ho uvidět až v okamžiku, kdy se tam podíváme. Do té doby tam není. Z pravděpodobnosti uděláme realitu. Jak? Do pravděpodobnosti vyšleme své očekávání, co nastane, co by mohlo nastat, čeho se obáváme, ono to nastane a my si říkáme: „Já to věděl.“ Pozorovatel, nikoli pozorovaný, určuje vlastnosti objektu. Tak funguje mikrosvět. (Až zase budete něco/někoho hodnotit, dávejte si na to pozor.)
Ukazuje se, že tak funguje i makrosvět, jen s tím rozdílem, že potenciál vědomí jednotlivce není běžně schopný změnit vazby mezi atomy. To umějí borci jako Ježíš, když dokáží měnit vodu ve víno, nebo hvězdy, když dokázaly měnit hélium na ostatní známé prvky.
Možná teď už někteří přestali číst…
Kromě jiného je v tom Nicu schována souvztažnost. Každý z atomů má svou určitou energetickou značku. Více atomů dohromady má společnou značku. Svou frekvenci. Svou souvztažnost.
Byl pozorován zajímavý úkaz, že rychlost informace uvnitř souvztažnosti mnohonásobně přesahuje rychlost světla. Tedy už ani na to světlo a jeho rychlost není spolehnutí.
Co Bůh spojil, člověk nerozpojí.
Souvztažnost má řadu úrovní. Od primární souvztažnosti od velkého třesku a vzniku vesmíru z jednoho bodu až po souvztažnosti utvořené lidmi, kteří soustřeďují svou pozornost na stejné podněty. Vědomě či nevědomě určili, že něco k něčemu patří. Lidé tvoří národy a komunity, zakládají spolky, fandí sportovním klubům, dělají značky aut a módy… Vytvářejí vzájemně se prolínající souvztažnosti různými formálními i neformálními marketingovými aktivitami a posilují jejich vliv.
Mnoho dětí „ví“, že Hello Kitty váží jako dvě jablíčka, že Marťánci a laktobacílky jsou vyslanci zdraví a vytvářejí tak návštěvníky lékáren po zbytek života. Ano, souvztažnosti dělají i firmy.
Stejně tak to dělám já. Vytvářím souvztažnost KlonDike a pomáhám nastartovat imunitní systém vašich firem. Vytvářím komunitu těch, kteří propojí souvislosti a začnou spolupracovat na vyšší úrovni reality, protože budou pracovat mnohem efektivněji. K ekonomice se dostaneme později.
Abychom příliš neodbočili od tématu, pojďme z laboratoře do kanceláře.
V příštím příspěvku se podíváme na firemní svět očima kvantové fyziky a použijeme všechna klíčová slova, která byla obsahem příspěvku tohoto: Nic, kvantové uspořádání, zhroucení pravděpodobnosti do reality, energie, hmota, soustředění pozornosti, firma jako souvztažnost.
A napojíme si to na hráče z prvního příspěvku. Na šéfa, HRM a tým.
Přivítám Vaše komentáře a dotazy, abych mohl příští příspěvek více konkretizovat.