Nárůst nezaměstnanosti, uzavření celých oborů ekonomiky, liduprázdná města… a přesto není důvod k pesimismu. S postupující vakcinací je konec pandemie blízko, a svět práce se navždy změnil. K lepšímu. Přečtěte si, co nás čeká po Covidu.
Poznámka: Text čerpá podklady z Riding high: A special report on the future of work, The Economist, April 10th, 2021.
Dopad Covidu na pracovní trh
Pandemie Covid-19 způsobila skokový nárůst nezaměstnanosti z průměrných 5 % v zemích OECD na 9 %, a v USA až na 15 %. Vládní programy pro udržení pracovních míst (tzv. kurzarbeit) drží čísla opticky nízko, protože reálná nezaměstnanost by jinak byla kolem 20 %. To je horší situace než za finanční krize před deseti lety, a dokonce horší než za velké hospodářské krize v roce 1929.
Krize neudeřila všude stejně. Zatímco programátor se přesunul za domácí počítač, prodavačka v supermarketu musela pracovat v potenciálně infekčním prostředí a pilot s manažerem hotelu přišli o práci úplně.
Zejména lidé v nižších příjmových kategoriích pocítili následky nejvíce. Pandemie zasáhla obory, ve kterých je poměr těchto profesí vysoký (gastro, turistika), a charakter práce většinou neumožňuje home-office (výroba, doprava, obchod, komunální služby). Nejenže v kombinaci se zavřenými školami těžko zvládají rodinnou péči, ale umírají na Covid-19 častěji než profese, které se přesunuly do bezpečí domova. Globální pandemie dramaticky rozevírá sociální nůžky.
Bude úlohou vlád pomoct lidem, na které dopadlo uzavření ekonomiky nejtvrději. V USA představil Joe Biden ambiciózní program obnovy a investic, v některých zemích probíhá diskuse o zavedení „home-office daně“, která by umožňovala finacovat rekvalifikace zaměstnanců v postižených oborech.
Rychlé uzdravení na obzoru
Vše zatím ukazuje na rychlé oživení trhu práce. V 11 evropských zemích spadla inzerce pracovních míst v době pandemie o 25 % (v době finanční krize 2007-2009 to bylo až 50 %) a postupně se vrací do normálu. V Austrálii, která rozvolňuje po tvrdém lockdownu, už počet inzerovaných míst překonal předcovidovou úroveň o 20 %.
Nejrychleji se vzpomatovávají kvalifikovaná a dobře placená místa. Ztrátu nízkopříjmových prací ve službách částečně kompenzují nové pozice například kurýrů a rozvážkových služeb.
Vývoj v České republice je podobný, z údajů pracovních portálů vidíme prudký propad počtu nabídek a jejich postupné dorovnávání:
Je třeba, aby programy pro udržení zaměstnanosti – jakkoliv prospěšné v počátcích pandemie – byly včas ukončeny, přestaly uměle udržovat zaměstnanost v neperspektivních oborech, a umožnily přesun pracovníků do oborů, které rostou a nabírají.
Projíst se k normálu
Pandemie vyprázdnila kancelářské čtvrti, naučila lidi objednávat si jídlo přes mobilní aplikaci, a místo služební cesty zapnout Zoom. Budoucnost ukáže, zda se jedná o přechodné či trvalé jevy, a jak ovlivní pracovní místa ve službách.
Podle prvních signálů nehrozí, že se z lidí stanou poustevníci. Na Novém Zélandu, který se vrací do normálu, jsou rezervace v restauracích o 65 % vyšší než před pandemií. Stejně tak nákupní střediska nebo zábavní parky překonávají předcovidovou návštěvnost. Efekt odložené spotřeby je masivním impulzem pro ekonomiku.
Home officu se nevzdáme
Počet hodin odpracovaných z domova stoupl v USA z 5 % na 60 %. Drtivá většina firem nabízí homeoffice alespoň některým pracovníkům i v ČR.
A přestože má práce na home-office i stinné stránky (zejména ve spojení s uzavřenými školami), celkový efekt je pozitivní.
Zaměstnanci oceňují větší flexibilitu a úsporu času na dojíždění. To se promítá do celkové spokojenosti v práci, která podle Gallupova institutu dosahuje historicky nejvyšších hodnot. „Covid-19 je možná to nejlepší, co se mohlo pro engagement zaměstnanců stát,“ říká známý odborník na práci Josh Bersin.
Jak bude vypadat návrat do normálu? Zaměstnanci se home-officu rozhodně vzdát nehodlají. V anketách uvádí, že za ideální považují pracovat 3 dny z domova a 2 dny z kanceláře. To mohu sám potvrdit z realizovaného výzkumu v pražské e-commerce firmě, kde mezi zaměstnanci vyhrál režim 50/50. Spousta kandidátů na pohovorech se zajímá o standardní práci z domova (nikoliv jako benefit jednou za dva týdny).
Budoucnost práce je v hybridním režimu, tj. střídání homeofficu a kancelářské práce přibližně půl na půl. Jeho zavedení ale nebude bezproblémové. Bude třeba upravit kanceláře, aby více podporovaly spolupráci, je třeba vybavit zasedačky lepší technikou pro video konference, vytvořit neformální prostory pro setkávání, zavést sdílené pracovní stoly apod. Například firma Dropbox se chystá nahradit své velké ústředí sítí coworkingů, kam zaměstnanci budou chodit hlavně spolupracovat, zatímco individuální práci si budou dělat doma.
Získaná flexibilita práce a možnost zvolit si kdy a kde pracovat je jedním z největších výdobytků za několik desetiletí.
Tlak na lepší leadership
Práce na dálku nutí manažery lépe komunikovat. Nemohou se spoléhat, že zaměstnanci potřebné informace nasají na pracovišti, nebo jim je předají kolegové v kuřárně. Je třeba víc přemýšlet, jak lidi motivovat, jak sdílet informace, jak prohlubovat spolupráci. Víc se využívají digitální technologie a chytré aplikace.
Dobrým příkladem je onboarding. Zatímco v kanceláři ještě šlo zapracovat nového zaměstnance živelně bez příliš velkého úsilí, v práci na dálku musí mít firmy připravený onboardingový program. Co zaměstnanci neřeknou, to se nedozví.
Homeoffice ztěžuje mikromanagement a přehnanou kontrolu. Manažeři musí víc posuzovat lidi podle výsledků, nikoliv podle odsezených hodin v kanceláři. Nástroje pro kontrolu zaměstnanců (např. pravidelné screenshoty obrazovky) jsou natolik invazivní, že naštěstí zůstávají okrajovou záležitostí.
Automatizace a technologie
Automatizaci práce vždy doprovázely obavy ze ztráty pracovních míst. Průmyslová revoluce 4.0 byla tématem už před Covidem a je zřejmé, že pandemie její nástup urychlila. Cílem je nejen učinit klíčové procesy méně závislé na lidech (kteří mohou být v karanténě), ale také lidi chránit. Samoobslužné pokladny, terminály v hotelích či kiosky na letištích odstraní pracovní pozice, kde jsou zaměstnanci vystaveni rizikovým kontaktům s velkým množstvím lidí.
Zatím nikdy nedošlo ke katastrofickým scénářům a stroje nevytvořily zástupy zbytečných nezaměstnaných pracovníků. Automatizace vedla k odstranění rutinní a namáhavé práce, a lidé se mohli přesunout do jiných oblastí. Růst produktivity vede ke zvyšování mezd, které pak lidé utratí za dobrou večeři či masáž. A robotického číšníka určitě nikdo nechce.
Pandemie ukázala zcela nové příležitosti v oblastech rozvážkových služeb, vzdálené práce nebo třeba e-commerce. Vznikají nové obory a technologie. Jen za poslední rok vzniklo v USA přes 1,5 milionů startupů (meziroční nárůst o 16 %), z nichž velká část cílí na nové oblasti ekonomiky. Investice do WorkTech (pracovních technologií) činí 2,7 miliardy dolarů za 1. čtvrtletí 2021, což je víc jak dvojnásobný nárůst oproti loňsku.
Pracovní právo potřebuje update
Nové situaci se musí přizpůsobit i pracovní právo. Je třeba vyřešit otázky zdanění (kde odvádět daň z příjmu při přeshraniční práci), jak nastavit pracovní dobu, jak se vypořádat s gig economy, nebo zda například zavést právo na home-office.
Německo zvažuje uzákonění minimálního počtu dní práce z domova. Irsko bude pravděpodobně následovat Velkou Británii, kde mají zaměstnanci právo vyžadovat home-office (byť zaměstnavatel nemusí vyhovět). Ve Francii byla pozastavena platnost zákona, který zakazuje zaměstnancům konzumovat oběd u pracovního stolu. Jeho smyslem bylo lépe zajistit obědovou pauzu, ale v podmínkách home-officu se jedná o anachronismus.
Závěr
Pandemie Covid-19 dramaticky zasáhla do života lidí. Ale jak to při krizích bývá, něco starého končí a něco nového vzniká. Na obzoru jsou zajímavé změny, které pomohou transformovat práci, a vztahy firem se zaměstnanci k lepšímu. Jistě nás čeká mnoho debat o hybridním stylu práce, nových benefitech, nových manažerských stylech a nové legislativě. Přitom nesmíme zapomínat na ty, kteří krizí utrpěli nejvíce, a být s nimi solidární. Krize by neměla společnost roztrhat, ale pokud možno sjednotit.
Zdroje:
A bright future for the world of work
Labour markets are working, but also changing
The biggest losers from covid-19
The rise of working from home
Robots threaten jobs less than fearmongers claim
Changing central banks—and governments
The case for Danish welfare
Pessimism about the labour market is overdone