Nedostatek lidí firmám pomůže

Je nedostatek lidí opravdu problém? A co když je to příležitost? Jak to ovlivní nábor lidí? Přibližujeme se víc Německu, a nebo Bangladéši?

Slušný výkon za nízké mzdy

Hrubý domácí produkt České republiky byl v loňském roce na 86 % úrovně EU, ale kupní síla průměrné české mzdy pouze na 59 % unijního průměru. Horší ale je, že za posledních 10 let se kupní síla výrazně nezlepšila. Místo abychom se přibližovali Západu, tak Východ dohání nás. Jsme zemí s vysokým HDP, zato nízkými mzdami.

Příčin je celá řada, často je zmiňována orientace na levnou výrobu či odliv zisků do mateřských zemí zahraničních firem. Současná ekonomická situace nás tak může alespoň v něčem přiblížit vyspělým zemím. Není dlouhodobě možné, aby Češi dostávali za stejnou práci třetinovou mzdu. Hlad po lidech povede k růstu mezd, zlepšování pracovních podmínek, investicím do náboru a snad i zlepšování firemní kultury.

Evropský Bangladéš

Nedávno vyšla série reportáží na serveru A2larm z nejhůře placených pracovních míst v ČR. Popisované podmínky odpovídají spíše třetímu světu. Nejde jen o samotnou práci na drůbežářské lince nebo v třídírně odpadů, která je tvrdá a málo placená. Jde o otřesné chování k lidem a systematické porušování zákoníku práce.

Aktuální je kauza Kauflandu, který v jednom ze svých obchodů vydal nařízení, že zaměstnanci nesmí v práci pít ani jíst mimo vyhrazenou místnost. S jídlem se to možná dá pochopit, ale že si pokladní nemůže dát vedle sebe láhev vody, to je neskutečné. Faktem je, že po medializaci kauzy se obchod omluvil a nařízení změnil. Ale pokud taková věc může vůbec vzniknout, něco to o firemní kultuře vypovídá. Všimněte si toho arogantního tónu. Je dobře, že podobné prasárny se už nedají ututlat a stačí jedna fotka mobilem a jsou toho plné sociální sítě. Myslím, že v Kauflandu už nemusí na poradách přemýšlet, proč nemají lidi. Odpověď jim visí na nástěnce.

Z jiného soudku je absurdní případ průvodčích Českých drah, kteří si místo nevyhovujících brašen koupili ze svého lepší brašny Deutsche Bahn. Myslíte, že je někdo za tuto inciativu pochválil?  Že někdo ocenil jejich vlastní investici do pracovních pomůcek? Jsme v Česku, takže přesně naopak. Článek je zde.

Anebo Česká pošta. Ve zprávách říkali, že poště chybí lidi, a proto v některých regionech přestalo pořádně fungovat doručování. Vzpomeňme si na rok starý případ, kdy vyšlo najevo, že doručovatelé musí lidem vnucovat losy, pojištění a další ptákoviny a podle toho dostávají prémie. Jednou jsem to zažil. Té pošťačce to bylo vyloženě trapné a mně jí bylo zase líto. Česká pošta může být vůbec ráda, že tam ještě někdo pracuje.

Nedávno jsem mluvil se seniorním vývojářem, který odchází z práce, protože mu HR nedovolilo mít dvě odpoledne týdně home office, aby mohl hlídat dítě. Říkal, že s ním půjde celý tým. Jasný příklad, jak firmy přichází o lidi, protože jim neumí vyjít vstříc.

Tlak konkurence

Znám ze svého okolí příklady několika firem, které v poslední době zavedly flexibilnější úvazky, pořídily lidem nové vybavení, zvedly mzdy. Kdy jindy by mělo HR vyvinout tlak na majitele či akcionáře a nutit je k investicím do lidí než teď. Je třeba neustále ukazovat dobré příklady z jiných firem: kolik přidaly, jaké benefity zavedly, co dělají lépe, jak investují do kanceláří, proč od nich lidi neodcházejí…

Prostory firmy TGS

Vysoká firemní kultura nemusí být jen v IT bublině. Dobrým příkladem je firma TGS u Rokycan, která se specializuje na obrábění a technologické služby. Byli schopní vydat se cestou kvality a vysoké přidané hodnoty místo nízké ceny. Skvěle se jim daří, mají krásné moderní prostory, ukázkově se starají o zaměstnance a nemají větší problém s náborem zaměstnanců. A ostatní brečí, jak nemají lidi.

Další ukázkou je Lidl, který v loňském roce zvedl mzdy o čtvrtinu a začal se víc věnovat zaměstnancům. Podle vyjádření z Lidlu jim razantně narostl počet kandidátů. Ostatní řetězce je musely následovat a také si ukrojit ze zisku a dát to lidem. A pak že to nejde…

Dojné krávy

Pro některé firmy je výrazné zvyšování mezd obtížné, ale je zde plno firem, pro které by to neměl být problém. V roce 2016 odteklo do zahraničí 289 miliard na dividendách. Nejkřiklavějším příkladem jsou velké banky ČSOB, Komerční Banka nebo Česká spořitelna, které patří v rámci svých mateřských firem k velmi ziskovým. Mzdy jsou ale oproti Rakousku, Francii či Belgii o mnoho nižší. Asi nikdo nevěří tomu, že by belgická bankovní úřednice byla třikrát produktivnější než česká. Tyto firmy prostě platí, kolik si místní nechají líbit.

Je to věc nejen zaměstnanců, kteří to akceptují, ale také odborů, které neumí vymoct víc, a hlavně místních šéfů, kteří si neumí, anebo nechtějí, vybojovat na mateřském podniku slušné podmínky.

Zmíním jeden příklad. Když jsem pracoval v Bruselu na evropské centrále Toyoty, viděl jsem, jak se každý rok hraje hra na snižování nákladů. Mezi jednotlivé země bylo třeba rozdělit úsporné cíle a byla to skvělá lekce korporátní diplomacie. Francouzi a Britové si vzali jen symbolickou část a jasně řekli, že víc prostě nedají a hotovo. Poláci a Turci to museli dohnat lobbingem. Jejich šéfové strávili čas vyjednáváním, nabízením ústupků a protislužeb, a nakonec svůj rozpočet víceméně uchránili. Češi v tomhle byli zcela neschopní, takže vyfasovali úsporné cíle za všechny ostatní. A když český závod úspory splnil, tak centrálu utvrdil, že těm prosťáčkům může příští rok naložit znova.

Bouchnout do stolu a říct si o víc procent na mzdy a investice do lidí chce kus odvahy. Pokud ale firmu řídí lidé, kteří se zajímají nejvíc o svůj roční bonus, a hlavně si to nechtějí rozházet nahoře, těžko budou bojovat za víc peněz. Lehčí je zajít na HR a vynadat jim, že je nízká motivace, lidi odchází a noví nejsou.

Nejsou lidi, uděláme kampaň

Před pár dny mě zaujala zpráva o kampani za 46 milionů (!), kterou si objednalo Jihomoravské Inovační Centrum (JIC). Kampaň poběží 4 roky a má prostřednictvím vtipného spotu, webu a dalších informačních nástrojů přilákat do Brna experty ze zahraničí. No, nevím… Vědec či expert jde za konkrétní nabídkou, projektem nebo firmou, co pro něj mají smysl. Nebude měnit práci kvůli barevnému webu, brožurám či spotům s létajícím kiwi.

JIC je financované z veřejných peněz. Proč má veřejná instituce vydávat peníze na shánění zaměstnanců do soukromých firem? Vždyť umět si najít lidi je jednou ze základních kompetencí, kterou má firma zvládat.

Znám další firmy, které stejně jako STRV dělají úspěšný nábor odborníků v zahraničí. Nepotřebujeme, aby za nás instituce dělaly kampaně. Problém je, že vyřídit papíry do ČR trvá násobně déle než do Německa, že pro termín na ambasádě musíte na Ukrajině zaplatit mafii, že dát dítě do státní školky je skoro nemožné, že sehnat zubaře je mimo realitu, že najít bydlení za rozumnou cenu je zázrak, a nebo že úředníci nemluví anglicky a někdy vám hází klacky pod nohy. To je problém. Ale podle JIC to budou tyto plakáty, které přitáhnou do Brna stovky zahraničních expertů. Ne, fakt to není vtip.

Zadat kampaň reklamce je stokrát jednodušší, než řešit podstatu. JIC v tom ale není samo. Snaha najít nějakou zkratku, koupit si pozornost a přelepit realitu cool plakáty je rozšířenou praxí. Akorát to moc nefunguje. Jasně, že informační web pro cizince v Brně nemusí být špatná věc, ale měl by být v úplně jiných finančních řádech. Pro představu náš web pro cizince Code In Europe není sice žádná designová extratřída, ale udělali jsme si ho ze šablony ve WordPressu za 55 dolarů. Kandidáti potřebují informace a je jim celkem jedno, jak to vypadá.

Investice do náboru

Nejlepším náborovým argumentem je smysluplná práce, důstojné peníze a kvalitní pracovní prostředí. Ale stejně jako v businessu, vedle skvělého produktu je třeba mít i zvládnutou techniku jeho prodeje. A to není jen o dovednostech ale i o zdrojích. Je třeba efektivní IT systém pro správu kandidátů, dostatek headcountu pro aktivní nábor, peníze na akce, marketing, zapojení dalších lidí ve firmě… Náborem musí žít celá firma, tak jak to dělají startupy v Silicon Valley. Do náboru je třeba investovat a kdy jindy si ve firmě říct o zdroje než teď. Lepší šance už možná nebude.

P.S. V posledních týdnech se všude vyrojily náborové příspěvky. Alespoň, že na rozdíl od kampaně dostanou peníze zaměstnanci. Jak na to ale reagují ti, co nastoupili před rokem a nic nedostali? A co ti, co tam dělají deset let? Není to krátkozraké opatření, které se může firmě ve finále vymstít? Podělte se o své názory.