Na lovu vývojářů v Kolumbii

Český trh je už skoro vybraný, tak proč se nepodívat za hranice? Vyrazili jsme na nábor do Jižní Ameriky, viděli jsme několik desítek kandidátů, a přivezli si i plno zážitků.

Počet firem, které potřebují ajťáky, neustále roste, a naopak počet absolventů v příštích letech klesne asi o čtvrtinu. Dnešní boj o talenty je legrace proti tomu, co přijde za pár let. Abychom se připravili, rozjeli jsme v STRV dvě strategické aktivity. Jsou to vlastní vzdělávací programy a nábor v zahraničí. Chceme si už dnes začít budovat jméno na důležitých trzích a získat potřebné kontakty a zkušenosti.

V první fázi jsme sondovali, které země a kontinenty pro nás mohou být zajímavé. V rámci EU to není příliš nadějné, protože země na západ od nás nabízejí vyšší mzdy a popravdě, Berlín či Londýn jsou větší IT centra než Praha. Sice u nás pár kluků z EU pracuje, ale většinou proto, že mají českou přítelkyni.

Zaměřili jsme proto pozornost mimo EU a do hledáčku se nám dostala Jižní Amerika. Kulturně je nám blízko, jsou zde kvalitní univerzity, fajn lidi a hlavně je obrovská. Brazílie má 200 milionů obyvatel, Argentina a Kolumbie kolem 40 milionů a třeba takové Sao Paulo má tolik lidí jako Česko a Slovensko dohromady. Oproti českému písečku se bavíme v úplně jiných řádech.

Bogota

Nejprve jsme na přímo oslovovali kandidáty, kteří měli zájem pracovat v EU. K tomu skvěle posloužil AngelList a StackOverflow, kde vývojáři vyplňují, v jakých zemích chtějí pracovat. Odezva byla dobrá a postupně nám marketing vykrystalizoval do dvou témat. Jedním je firma jako taková, která je prostě dobrá, a druhým je Praha. Máme štěstí, že na Prahu cizinci slyší, umisťuje se skvěle ve všech možných žebříčcích kvality života, bezpečnosti nebo nákladů, a toho bylo třeba pořádně využít.

Chtěli jsme kandidátům ukázat, že to opravdu myslíme vážně, a proto jsme připravili relokační balíček, který obsahuje letenky, startovací bydlení, vyřízení víz a pomoc se zvládnutím všech možných praktických nutností. Každý není digitální nomád, který si sbalí noťase do baťůžku a vyrazí naslepo do Evropy.

Cartagena

Když jsme si na jednotlivcích ověřili, že tudy vede cesta, a dobře vyladili naši nabídku, rozhodli jsme se udělat to ve větším a do Jižní Ameriky zaletět. Protože máme jednoho vývojáře z Kolumbie, padla první volba právě na ni a koncem května jsme naplánovali setkání pro vývojářskou komunitu v Bogotě a Medellínu. 

Code In Europe

Bylo třeba začít od kvalitního marketingu. Akce jsme nazvali „Code In Europe {travel.learn.code}“. Vznikla stejnojmenná facebooková stránka a obě akce jsme založili na EventBritu. Zarezervovali jsme si pěkné prostory, techniku, občerstvení a rozjeli propagaci.  

Soustředili jsme se na Facebook, kde jsme cílili reklamu podle lokalit, zájmů a povolání.  Pak jsme přidali Twitterovou reklamu, kterou jsme zaměřili na fanoušky populárních IT účtů a v neposlední řadě jsem zapojil místní IT infuencery. Někteří s propagací opravdu pomohli a dokonce jsme dostali pozvánku na hackathon v Bogotě, kde jsme se z nedostatku času nakonec pouze mihli. Musím říct, že reakce lidí byly perfektní a mnoho zájemců už předem děkovalo za pozvání, vyptávali se na podrobnosti a chtěli si domluvit separátní schůzku.

Po měsíci důkladné propagace jsme měli 150 lidí registrovaných v Bogotě a 130 v Medellínu. To bylo zhruba dvojnásobek, než kolik jsme měli kapacitu, na druhé straně jsem odhadoval, že ve skutečnosti dorazí tak půlka a to nakonec sedělo. Myslím, že na akci, která byla otevřeně náborová a omezená pouze na React, Node a Swift, to nebylo vůbec špatné. Navíc na trhu, kde jsme zatím neměli vůbec žádné renomé.

MeetUp v Medellinu

Realizace

Do Kolumbie jsme vyrazili tři: Lubo Smid, COO a zakladatel STRV, Matheo Fiebiger, náš iOS vývojář z Kolumbie a já. Nejdřív jsme si dali pár dní na pláži, abychom vytunili prezentace a trochu se opálili. MeetUp jsme postavili na třech pilířích: Lubo představil technologie, projekty a zákazníky. Já si vzal všechno kolem firemní kultury a Prahy jako místa, kde je dobré pracovat a žít. Matheo nasdílel svoje zkušenosti z Prahy očima Kolumbijce. Potvrdili jsme si, že mít sebou lokálního člověka je k nezaplacení. Po akci byl Matheo v centru zájmu, všichni se ptali na detaily života v Praze. Kolik stojí nájem, jídlo, zdravotnictví, pivo… A navíc, když dostanete technika, který neumí slovo anglicky, a dvacet minut před akcí nemáte obraz, tak se tlumočník hodí.

Po každé prezentaci jsme strávili ještě tak hodinu na drinku domlouváním pohovorů na další den. Zájem byl solidní a den po MeetUpu jsme jeli pohovory od rána až do večera. Někteří přivedli ještě své kolegy z firmy, takže jsme měli u stolu třeba čtyři lidi najednou.

MeetUp v Bogotě

Dohromady přišlo na obě akce 140 lidí, zhruba padesát mělo vážný zájem, 30 jsme pozvali na pohovor a nyní máme v procesu tak 25 kandidátů. Počítám, že na konci budeme dávat 10 až 15 nabídek. 

Život v Praze

Vidět kandidáty na živo je k nezaplacení a nenahradí to ani dvacet Skypů. Například jsme měli už z Prahy vybraného kandidáta, který byl technicky dobře vybavený, a byli jsme připraveni mu dát nabídku. Když jsme ho potkali, zjistili jsme, že by to byl úplný fail. Nikdy nebyl dál než v sousedním městě, byl velmi plachý a jeho žena nemluví anglicky. Vůbec jsem si neuměl představit, jak by zvládl život v jiné zemi.

Došlo nám, že musíme zařadit do posuzování kandidátů jejich schopnost relokace. Musíme se trochu povrtat v soukromí, zjistit co dělá jejich manželka či přítelkyně, jak dobře umí anglicky, co říká na stěhování do ČR apod. Ono je sice fajn mít nadšeného kandidáta, ale pokud cítíte, že jeho žena nenajde v Čechách práci, asi by je to tu dlouho nebavilo.

Podívejte se na sestřihy z naší Instagram reportáže:

IT v Jižní Americe

V Jižní Americe operuje velké množství firem obsluhujících trh v USA. Důvodem jsou samozřejmě nižší náklady a výhodou je stejná časová zóna. Firmy jako Huge nebo Globant mají jenom v Kolumbii stovky až tisíce vývojářů. Díky tomu jsme potkali kandidáty, kteří přesně odpovídají našemu profilu: jsou zvyklí dělat pro US klienty, mají výbornou angličtinu a znají všechny moderní technologie. A hlavně, lidi v Kolumbii jsou hrozně fajn.

Severoamerické firmy přinesly stejný standard péče o zaměstnance jako na domácím trhu, takže jsou běžné cool kanceláře, maximální flexibilita, zábava, jídlo zdarma a slušné mzdy, které jsou v přepočtu na dolary podobné jako u nás. Jinými slovy, nečekejte nějakou pralesní úroveň IT, ale právě naopak. Plno českých firem by se mohlo jezdit do Kolumbie učit.

Brainstorming na pláži

Nabídka práce v Evropě je pro místní sice lákavá, protože zavání exotikou, cestováním a bezpečnějším místem pro žití, ale musí být také zajímavá z hlediska peněz, projektů a kvality firmy. Naší výhodou je, že oficiálním jazykem ve firmě je angličtina, už nyní máme dost cizinců a hlavně děláme pro známé americké klienty. Těžko bychom lidi lákali na vývoj aplikací pro český trh. 

Víza do ČR

Vyřízení dlouhodobých víz je skutečná noční můra. Množství dokumentů, které je třeba shromáždit, přeložit a ověřit, se zdá nekonečné. Navíc lhůty pro vyřízení jsou až tři měsíce. Proto jsme začali spolupracovat se dvěma organizacemi, které cizincům s celým procesem pomáhají. Bez nich bychom neměli šanci získání víz zvládnout v nějakém rozumném čase.

Podařilo se nám navázat vztahy s českou ambasádou v Kolumbii. Pan velvyslanec byl tak hodný, že přišel na náš MeetUp v Bogotě a skvěle Českou republiku představil. Navíc jsme se mohli přímo na ambasádě seznámit s lidmi, kteří mají vízovou agendu na starosti. Asi by jim jinak vrtalo v hlavě, kde se najednou vzalo tolik zájemců o česká víza. 

Musíme si dát záležet na kvalitním candidate experience. Pro lokální kandidáty je důležitý, ale pro cizince je alfou a omegou. Chceme, aby náš kandidát přistál v Ruzyni a cestou na hotel ho okradli taxikáři, případně si s kufry užil vyjížďku pražskou periferií linkou 119? Péči o zahraniční kandidáty chceme úplně maximálně poladit.

Cartagena. Tady jsme se připravovali na MeetUpy

Shrnutí

Nábor zahraničních kandidátů není levná věc, je třeba započítat náborovou misi, přípravu, a u každého člověka ještě náklady na relokaci. Ale pořád jsme tak na úrovni jednoho, až jednoho a půl platu, a to si každý může srovnat s cenami na českém trhu. Navíc člověk získá nové zážitky, zkušenosti a připravuje si terén pro další nábor. Teď si dáme pauzu, abychom všechny kandidáty dostali úspěšně k nám, trošku si to sedlo, a na podzim vyrazíme znovu. Koukal jsem, že IT scéna v Riu de Janeiru vypadá celkem slibně.